Jdi na obsah Jdi na menu
 


Letní soustředění 2016

Letní soustředění  2016

Sobota 27. 8. 2016

V sobotu se už před odjezdem nic zajímavého nestalo. Jen Jiří Hampl svlékal povlečení z peřiny, na které žádné povlečení nebylo. Po snídani jsme si začali balit a zabalili si. Potom přijel autobus a nastoupili jsme. Autobus nakonec odjel a my s ním nechavše za sebou jen překrásné vzpomínky na bezvadně prožitý týden. Bylo to skvělé, bylo to báječné. Děkujeme všem aktérům, svěřencům, trenérům i rodičům za plné nasazení během celého soustředění. Fotbalu zdar a stodůleckému zvlášť, a dejte si pozor na Láďu, protože to všechno sleduje z úkrytu.

Pátek 26. 8. 2016

Reportáž z pátečního, závěrečného, dne přichází se zpožděním, ale pochopte, museli v nás uzrát pocity a dojmy, kterých je z posledního dne, ale nejen z něj, habaděj. Den započal, jak bývá zvykem vydatným ranním výběhem, který, ač dobrovolně, absolvovali všichni naši svěřenci. Doběhli jsme tentokrát trochu dále, k osamocené, ale útulné hájovně, kde jsme načerpali z prvních ranních paprsků slunce, které se draly skrze koruny statných smrků a dopadaly na naše mladistvé líce, tolik potřebnou energii. ……

Proč nejde mluvit do zdi? Zeptej se ho! Jak se ho zbavíme? Vůbec nevím! Budeme muset odejít, anebo počkat až se opije. To je na dlouho, asi budeme muset jít to dopsat jinam! Tak půjdeme? Dopijeme a jdeme nebo mu slušně řekneme, že to potřebujeme udělat. Tak jo!

Omlouváme se, ale během psaní naší reportáže si k nám přisedl stodůlecký správce a začal nám vyprávět svůj životní příběh, ale máme štěstí, zrovna si odskočil, takže nyní se můžeme vrátit zpět k reportáži.

Bohužel se právě vrátil a přišel i jeho kamarád. :-(

Konečně!

Po výběhu jsme dorazili na snídani a nasnídali se. Po snídani jsme se vydali na koupaliště a vykoupali se. Ranní koupačka byla součástí dopoledního tréninku, ale klukům se při pohled na prvního odvážlivce, Pepu Šindelku, do vody příliš nechtělo. Není divu, Pepa se kromě vodních řas, musel vyhýbat i posledním ledovým krám, které v bazénu zbyly po chladné noci. Nakonec jsme ale všechny kluky do vody natlačili a mohlo začít regenerační vyplavání. Po koupačce jsme se přesunuli na nohejbalový kurt a nohejbalovali jsme. Uspořádali jsme turnaj s kvalifikační obíhačkou na čas, který byl zakončen dvěma semifinálovými zápasy a finálem. Po polovině obíhačky Jan Kubr zjistil, že se hraje o zmrzlinu v hodnotě 40,- Kč a začal bojovat na krev. To Jan Hataš po sečtení svého dosavadního skóre a spočítání pravděpodobnosti na vítězství prohlásil: „Tak to jsem v hajzlu!“ Nakonec do finálového pavouka postoupili hráči Kubr, Samec, Šindelka a Skřítek. Do finále pak postoupili Kubr se Samcem, který nemilosrdně kanárem vypráskal Skřítka z kurtu. Finálový zápas dopadl vítězně pro Honzu Kubra, pro zmrzlinu si nakonec došla celá bedna vítězů. V mezičase si trenéři nemohli nevšimnout, že David Pazour, Dan, Vojta a Kubr disponují stejnými tričky se svými jmény na zádech. Na otázku, kde trička vzali, Vojta Zachar odpověděl, že je dostali na fotbalovém kempu Martina Frýdka. Hned na to všichni sborově prohlásili, že to stálo "čtyřku", a že se tam vůbec nic nenaučili. Možná bychom měli zauvažovat o uspořádání vlastního fotbalového kempu, konkurence je, alespoň podle naší malé ankety, nevalná. Po turnaji jsme se vydali na oběd a naobědvali se. Odpolední program měl být už volný a taky byl. Absolvovali jsme koupačku, tentokrát v čistém bazénu a hráčům byla přislíbena poslední vhazovačka do vody. Některým se něchtělo, někteří šli okamžitě, jen Pepa Šindelka dlouho váhal. Nakonec se rozhodl, že tedy půjde, a bylo to nedobré rozhodnutí. Trenéři Láďa s Kubou Pepu ho vyhodili téměř do třímetrové výšky, Pepa se zpevnil, a ukázkovým čistým placákem břišákem zčeřil hladinu doposud klidného bazénu. Placák to byl tak hlasitý, že vyplašil mámu srnku i s dětmi a tlaková vlna vysklila pár oken v nedaleké jídelně. Pepa nevěděl, jestli se má smát nebo brečet a jeho břicho vydrželo červené až do rána. Po této taškařici jsme se přesunuli do jídelny, kde jsme pro kluky připravili zábavný test na téma: „Napiš 10 věcí, co mám dělat při zápase!“ Kromě toho, že to bylo pro některé hráče utrpení a kromě toho, že někteří sapoměly břes brásdňyny čezkoi gramadyku, byli trenéři potěšeni, že většina hráčů na prvních místech zmiňovala, kromě fotbalových povinností i prvky fair play a slušného chování. Po testu a krátkém volnu jsme se přesunuli na večeři a navečeřeli se. Poslední tréninkovou jednotkou našeho soustředění byla, jak je v Bradle zvykem, fotbalová prostná. Kluci měli za úkol během časového úseku předvést v omezeném prostoru umělecko-fotbalovou sestavu. Výsledky zveřejní trenéři na tréninku. Nejvíc však zaujal Matěj Bek, který během své sestavy kromě fotbalových prvků zaujal porotu i zpěvem písně Trezor národního umělce Karla Gotta. Závěrem dne i celého soustředění byla opět diskotéka. Kluci si moc pěkně zatrsali, ale i zasoutěžili. Nejžhavější želízka jsme měli opět ve hře zvané židlovačka. Libor už měl vítězství nadohled, ale v předposledním souboji se dostal do souboje se svým tradičním sokem ze hřiště – Špekym. Souboj to byl opět šťavnatý, židle s dětmi létali vzduchem, vysklená okna od Pepového placáku se znovu zasklila a po konci souboje se základy budovy posunuli o dobrý půlmetr. Kromě šikmé věže v Pize, mají nyní i šikmou jídelnu v Bradle. V souboji tentokrát zvítězil Špeky a Libor se tedy musel spokojit pouze se 3. místem. Kluci si pak ještě naposledy náramně zatancovali, a kdybychom je za vydatného nadávání a přemlouvání nenahnali do chatek, tancovali by dodnes. Na parketu se nenechali zahanbit ani stodůlečtí trenéři. Místní DJ Viktor sice nezazářil, ale za píseň na přání – Knajpa! Knajpa! mu patří velké díky. Tato píseň sice kompletně vyklidila celý parket, ale stodůlečtí trenéři se náramně pobavili. Hodina ale nakonec pokročila a i trenéři se šli uložit k poslednímu avšak zaslouženému spánku.

Čtvrtek 25. 8. 2016

Jelikož se nám kluci zdáli čtvrteční ráno unavení a domlácení, rozhodli jsme se vynechat ranní výběh, abychom se zmátořili. Den tedy začal snídaní, po které následoval dopolední trénink, který jsme pojali herně. Bohužel ale volné ráno na únavě neubralo a pohyb některých hráčů byl při úvodním bagu téměř nulový. Libor Skřítek si naběhl do kolem protékajícího potoka, ve kterém již zůstal, Adam Vajda si našel prostor ve větvích blízkého stromu, Honza Samec se aktivně přesunul za dělící síť, Petr Hataš si stoupl v rohu hřiště na žvýkačku, ze které se nemohl odlepit, a Vojta Zachar to vše sledoval z úkrytu. Po tomto vtipném upozornění na svou neaktivitu se kluci vzchopili a trénink zdárně dokončili. Denní program pokračoval v obvyklém stylu. Po obědě následovaly dvě návštěvy bazénu proloženy tréninkem. Po večeři jsme zařadili vydatné posilování na čerstvě posekaném trávníku, při kterém si někteří jedinci sáhli na dno a poznali sílu své vůle. Proto slzy Davida Brautfergera, Dominika Swana a svalový třes Kuby Zobala nebyly pro trenéry a přihlížející překvapením. I díky tomu, že se všichni při posilování vydali na maximum, bylo večer zorganizováno posezení kolem stodůleckého ohně. Nejprve jsme ale museli nanosit dříví z místního lesa. Po patnácti minutách sbírání přitáhla skupinka v čele s Honzou Hatašem dvě čerstvě ulomené větve plné zeleného jehličí, dřevo velmi vhodné na zátop. Míša Podrazil si toho nemohl nevšimnout a s úsměvem a se slovy, „Honza Hataš je zřejmě odborník,“ Honzu setřel. U ohně jsme se pěkně poměli. Opekli jsme si špekáčky a hezky si popovídali. Jako velmi zkušení opékači se předvedli trenéři Pavel a Tomáš, kterým se jako jediným podařilo do ohně upustit svou porci, všichni ostatní jedinci, včetně těch nejmenších to zmákli. Večerka se nám logicky protáhla, ale až na dva nejmenované výtržníky proběhlo vše hladce.

Středa 24. 8. 2016

Jelikož jsou s námi v areálu ještě fotbalové oddíly z Hrádku nad Nisou, z Labského Kostelce a z akademie FA Praha, celý středeční den se nesl v duchu fotbalového turnaje. Na pláně byly turnaje pro všechny naše ročníky. Organizace se chopil, kdo jiný, než parta blbců ze Stodůlek. Dopoledne vyplnil turnaj nejmenších, a tedy ročníků 2008 a 2009. Naše 3 týmy Stodůlků obsadily krásné 2., 3. a 4. místo, ale o výsledky ani tolik nešlo, důležité je, že k vidění byly opravdu bojovné výkony. Po obědě denní program pokračoval turnajem ročníku 2007. Ročník 2007 skončil na chvostu, protože někteří hráči měli herní projev, jakoby byli ještě na prázdninách u babičky. Na druhou stranu jsme viděli i potěšující výkony obou Matějů, Dominika i Svatopluka. Turnaj ročníků 2004 - 2006 naše nejstarší skupina absolvovala se dvěma týmy a jak je již na Stodůlkách zvykem umístili jsme se na obou prvních místech. Kromě bojovných výkonů našich hráčů byly ozdobou turnaje i souboje našich svěřenců s jedním se soupeřů z Hrádku nad Nisou, kterému spoluhráči a trenér přezdívali výstižně Špeky. Zatímco Špeky ze souboje s Danem vyšel ještě vítězně, kdy za využití svých fyzických předpokladů (výška, ale hlavně váha) vytlačil Dana až do nedaleké řeky Chrudimky, v souboji s Liborem padla kosa na kámen. Souboj takové tonáže na úrovni přípravek ještě nikdy nikdo neviděl a velmi pravděpodobně ani nikdy neuvidí. To se nedalo ani popsat slovy. Po turnaji následoval rychlý wellness a týmová konference na téma: Získej si důvěru spoluhráče svým výkonem. Po velmi náročném dnu jsme sice byli všichni vyřízeni, ale zdrávi, a spokojeně se mohli odebrat do hajan.

Střípky dne:

  • David Brautferger zcizil dvoudílné plavky naší ošetřovatelky Lucky a nenapadlo ho nic jiného než si je vyzkoušet na vlastní kůži. Na výsledek se můžete podívat zde. Štěpán to sledoval z úkrytu.
  • Tomáš Cusan si při obědě bez servítek přisedl k trenérskému stolu na místo Marka a na otázku, zda si půjde sednout na své místo odpověděl, že ne, že si to v klidu dojí.

Úterý 23. 8. 2016

Úterní ráno nás všechny rozveselila příhoda Dana Gröschla, který k ránu spadl ve spánku z postele, protože měl sen, že je pingpongovým míčkem. Můžeme se jen dohadovat, ale zřejmě to byl aut. Ranní výběh byl pouze dobrovolný, ale dobrovolníků se našlo dost. Na Bradle je opravdu krásně a výběh nám zpříjemnila hluboká meditace na kraji tichého lesa, kde se skrze stromy na naše líce prokradly první paprsky slunce. Meditaci však nevybíravě náhle přerušili dva cyklisté a zhouští vyběhnuvší Láďa, ale i tak to bylo krásné. Po snídani jsme absolvovali dopolední fázi tréninku. Sváťa Křístek doplatil na svou nízkou aktivitu při cvičení, které si všimla i místní kolem prolétající modrobílá včela Mája, zřejmě fanynka. Jelikož včele na Sváťovi velice záleželo, ve snaze nakopnout jeho kariéru spáchala sebevraždu a píchla mu žihadlo přímo do krku, aby ho pobídla k vyšším výkonům. Jen houšť takových stodůleckých úlů. Do konce dne se překvpivě již nic zajímavého nestalo, až jsme se sami divili, jak je toto vůbec možné.

Pondělí 22. 8. 2016

Den jsme začali klasickým výběhem do místních luhů a hájů, který byl zakončen vydatnými kopečky, během kterých stíhal Dan Gröschl sbírat houby. Ozdobou kopečkování byl závěrečný sprinterský souboj tělo na tělo, tělo na strom a tělo na pařez mezi Míšou a Kubrem, který nakonec ale dopadl pro oba aktéry bez úhony. Celý den pokračoval v našem běžném rytmu snídaně - trénink - bazén - oběd - polední klid - trénink - večeře - dechberoucí zápas mezi Stodůlkami r. 2006 a r. 2007 - večerka - spánek. Všichni hráči za podvečerní zápas zaslouží velkou pochvalu, jelikož předvedené výkony vdechly trenérům mnoho energie a nadšení do další práce.

Některé denní zajímavosti:

  • Matěj Caithaml si na svou vidličku namotal celý talíř špaget, který pak s úsměvěm pozoroval, nakonec se ho pokusil celý polknout - povedlo se.
  • Jakub Zobal ty samé špagety z talíře zobal, až si celý obličej špagetami pomazal.
  • Tomáš Fořt, jeden z nejmladších účastníků, prohlásil, že je to na soustředění mnohem lepší než doma.
  • Paní Krausová si ve 21:30 po 3,5 hodinové cestě konečně přijela pro chorého Štěpána. Doufáme, že při možném návratu vybere kratší cestu.
  • Po 5-ti minutové přednášce na téma fair play ve fotbale, Honza Hataš okamžitě skluzem neskutečně přepálil svého bratra Péťu. Přednáška zřejmě nepadla na úrodnou půdu, ale rozkaz zněl jasně, nesměl projít za žádnou cenu, nebyl čas ptát se kdo je kdo, Honza prostě nezná bratra.

Neděle 21. 8. 2016

Všechno je v pořádku, svěřenci v řádku. Nedělní report píšeme v příjemné společnosti, a jak se říká, není důležité, co piješ, ale s kým piješ. Den začal brzkým výběhem, lesní cestu osolilo několik decilitrů stodůleckých slz. Dopolední trénink ovlivnil silný vytrvalý déšť, který nás ale neodradil, nýbrž nabudil k vydatnému výkonu na kopečku v místním lese. A Láďa to sledoval z úkrytu. Následovala návštěva místního wellness centra u slečny, nikoliv paní, wellness. V útrobách centra se událo spoustu nezapomenutelných příběhů, ze kterých stojí za zmínku následující. Vodní rvačka dvou atletických postav se z dálky jevila jako vyrovnaná, po bližším pohledu však trenér Láďa zjistil, že se nejedná o dospělého zápasníka, nýbrž o Libora Skřítka, který málem utopil dva z našich trenérů - Jakuba a Marka. Libor se po zápase vítězoslavně odebral do sprchy, kde trenéři zaznamenali velmi atypickou formu provádění hygieny. A Láďa to sledoval z úkrytu. Líbor utírajíce se ručníkem vpředu si nechal sprchovat záda, po otočení o 180° se celá situace obrátila. Nebýt zásahu trenérů, utírá se Libor dodnes. Po sprše následovalo sušení a převlékání, při kterém si Honza Kubr prostorově neporadil z kabinkou na převlékaní. Pouze vystrčené nohy z kabinky daleko do chodby mu umožnili převléknutí do civilu. A Láďa to sledoval z úkrytu. Odpolední tréninková fáze se, jak je zvykem na Horní Bradlo, protáhla na 160 intenzivních minut. Poté jsme naše opocené svěřence vydezinfikovali chlorem v místním bazénu a odebrali se na výtečnou večeři. Po večeři bylo na pláně prověření individuální průpravy svěřenců, kdy jsme překontrolovali skákání přes švihadlo. Schopní jedinci měli odpracováno během 20 vteřin, po kterých následovalo zasloužené volno. Ukázali se však i tací, pro které splnění limitu znamenalo několik stovek přeskoků navíc a nělkolik decilitrů slz především ze slzných kanálků Sváti Křístka, Matěje Caithamla, Tomáše Tkačíka a Kuby Zobala. Pro mladší jedince může být inspirací Honza Hataš, který se sice pokouší limit splnit doteď, ale slzy stále drží na uzdě. A to vše Láďa sledoval z úkrytu. Na konci dne jsme naše svěřence úspěšně uspali, dokonce i noční můry Adama Vajdy se podařilo úspěšně vymýtit, který poté spokojeně us. A všichni jsme to sledovali z úkrytu.

Sobota 20. 8. 2016

Na soustředění jsme dorazili všichni v pořádku zanechavše autobus v řádném nepořádku. Cesta uběhla pro všechny svižně, jen Honza Hataš musel nejspíš velmi trpět, jelikož se již od Šterbohol neustále ptal: "Kdy už tam budeme?" Po příjezdu nastala stolní tenisovačka, poté ubytovačka, trénovačka, večeřička, následovala koupačka na klouzačka, povlíkačka a sprchovačka. Nyní se naši svěřenci připravují ke spánku. Zítra budeme pokračovat ve smrtelném tempu. Sledujte naše stránky, další informace budeme průběžně přidávat. Fotbalu zdar, stodůleckému zvláště.